Země Oue
Arkýř a rizalit jsou architektonické prvky, které obohacují vzhled a funkčnost budov tím, že vystupují z jejich hlavní fasády. Oba prvky mají za cíl rozšířit prostor interiéru, prosvětlit interiér, poskytnout širší výhled a zvýšit estetickou hodnotu domu.
Co je to arkýř? Český výraz Arkýř vychází z latinského výrazu arcere (opevňovat, ohrazovat). Arkýř představuje architektonický, stavební prvek vystupující z průčelí hlavní budovy či z jejího nároží. Je posazen na nosnících, které vystupují ze zdiva (tzv. krákorce) nebo na trámech stropu nad přízemím. Na rozdíl od tzv. rizalitu (italsky risalto = výstupek) nevystupuje z průčelí od základů, ale až v některých z vyšších pater.
Co je to rizalit? Rizalit představuje buď čelní, nebo postranní část průčelí stavby, která vystupuje po celé její výšce a hloubka postranních stěn může být až do hloubky několika okenních os. Rizalit může být vyšší nebo i nižší než celý zbytek budovy. V baroku býval opatřen ozdobnými architektonickými prvky jako věže či věžičky nebo samostatně tvarovanou střechou např. mansardovou.
Pokud si přejete postavit dům s arkýřem nebo rizalitem, musíte rozhodnout, jak bude vypadat střecha nad tímto výstupkem. Existují dvě možnosti, jak toto provést:
První fází konstrukce střechy je instalace monolitického železobetonového prstence, která by měl obepínat stěny. Vyztužený pás slouží jako základ pro systém vazníků - vytváří oporu pro trámy a také odlehčuje okenní překlady, roznáší bodové zatížení a zpevňuje celou konstrukci. Krokve se vybírají s menším průřezem než pro hlavní střechu, protože převezmou menší zatížení. Délka krokví musí vycházet ze sklonu arkýřové střechy.
Systém krokví je připevněn podél obvodu pásu. Střešní vazníky vyrobené ze dřeva se připevní k hřebeni. Spodní části krokví by měly vyčnívat za zeď, aby zajistily převis okapu. Pro vyztužení se používají zcela tradiční krokvové nosníky, výztuhy a další prvky. Proporce „skeletu“ střechy jsou nesmírně důležité pro zajištění atraktivity vzhledu.
Pokládka střešního krytiny na střechu arkýře se provádí stejným způsobem jako při pokrytí konvenční střechy. Pokud je však střecha arkýře samostatným, nezávislým prvkem, je třeba si uvědomit, že má malou plochu, často s několika plochami a sklony, což znamená zvýšené nároky na provedení pokládky krytiny při řešení jednotlivých střešních detailů. Ukažme si nejčastější typy střech pro zastřešení rizalitu/arkýře.
Valbová, případně polovalbová střecha je nejběžnější typ střechy nad arkýřem/rizalitem. Podobně jako u vikýře má hřeben a tři střešní roviny, z toho jedna je trojúhelníkovitého tvaru, dvě jsou lichoběžníkové. Vznikají tak dvě nároží, ze kterých odtéká voda po střešní rovině pryč
Stanová střecha - používá se pro arkýře o malé ploše. Střešní roviny se sbíhají do jednoho vrcholu a tvoří tak jehlan. Tento typ střechy se používá pro svou jednoduchou konstrukci
Věž se také používá se pro arkýře o malé ploše. Její konstrukce je náročnější a zahrnuje důkladnou přípravu, precizní konstrukci krovu i pokládky krytiny. Na pokládku se obvykle volí bobrovky, které jsou vhodné právě pro pokládku komplikovaných a oblých tvarů střech.
Počet arkýřů/rizalitů na budově a jejich tvar závisí na požadavcích investora a zpracování projektu. Různorodost geometrických tvarů činí budovy s arkýři jedinečnými. Podle tvaru rozeznáváme několik typů arkýřů:
Správně navržená a postavená střecha poskytuje ochranu před povětrnostními vlivy a zajišťuje dlouhodobou trvanlivost celé budovy. Při stavbě nové střechy je důležité zvážit několik klíčových faktorů.
Hlavním důvodem, proč se arkýř případně rizalit stále používá, je, že rozšiřují prostor interiéru na úkor exteriéru. Jedná se o dodatečný prostor, vystupující z budovy do průčelí či nároží, který je spojený s prostorem místnosti. Uvnitř stavby tak vytváří výklenek s okny, který v porovnání s klasickým oknem rozšiřuje možnost výhledu ven do více stran.
S arkýři si setkáváme již od starověku a své místo si nacházely v historii nehledě na architektonický styl. Ve středověku tvořily arkýře obrannou součást budov, protože umožnily lepší výhled na obrannou zeď a zároveň chránily při střelbě na nepřítele. Mimo funkce bezpečnostní zajišťovaly arkýře i funkci sanitární. Pokud se jednalo o ubytovací trakt, pak byly ve středověku využívány pro umístění toalet. Případně sloužily jako kaple či modlitebny, protože skýtaly soukromí vůči okolnímu interiéru. Během renesance si arkýř jako stavební prvek našel cestu i do měšťanských domů. Okna arkýře nejen zajistila výhled do stran budovy, ale zároveň fungovaly jako estetický prvek. Arkýře nacházíme četně i v novobarokní architektuře 19. století, kdy byly arkýře i několikapatrové.
Ani současná architektura nedal arkýřům či rizalitům vale a stále se s nimi můžeme setkat. Při stavbě arkýře je třeba předem pečlivě připravit projekt a promyslet stavební činnosti do nejmenších detailů. Proto na jeho zhotovení doporučujeme zapojit profesionály, kteří mají dostatečné znalosti a zkušenosti s vlastnostmi a typy materiálů a kteří mají přehled o metodách konstrukce střechy a pokládky krytiny. Profesionálně provedený arkýř rozbije uniformitu a poskytne spolehlivou ochranu světlému a prostornému interiéru. Arkýř či rizolit může v interiéru skýtat designový koutek, zimní zahradu, pracovnu nebo relaxační zónu např. čtenářský koutek nebo snídaňový kout s výhledem z okna.
Hlavní rozdíly mezi arkýřem a rizalitem jsou patrné především v jejich umístění a rozsahu prostorového výstupu. Arkýř vystupuje pouze v některých patrech budovy a je zpravidla menší. Naproti tomu rizalit prostupuje celou výškou stavby a má výraznější architektonický charakter, přičemž jeho postranní stěny mohou sahat až do několika okenních os.
Specifikace arkýře:
Specifikace rizalitu:
Arkýř a vikýř jsou dva architektonické prvky, které slouží k rozšíření prostoru domu, ale každý v jiné části budovy. Arkýř vystupuje z průčelí budovy v nižších patrech a začíná nad přízemím, zatímco vikýř je střešní konstrukce, která zvětšuje prostor v podkroví.
Znáte jednotlivé části střechy? Naše články vám pomůže se zorientovat ve střešním názvosloví.