Země Oue

Bramac od začátku mířil vysoko a poptávka po nové, mrazuvzdorné krytině začala rychle stoupat. K důležitému milníku v organizační struktuře došlo v roce 1969, kdy po odchodu původní společnosti Hofman & Maculan získal padesátiprocentní podíl ve firmě mezinárodní výrobce cihel. Tato změna přinesla značce stabilní zázemí, které jí umožnilo plně se soustředit na to hlavní – na masivní rozvoj výroby a postupné budování pozice na trhu.
Zájem o tašky Bramac rostl tak rychle, že původní závod v Pöchlarnu přestal kapacitně stíhat. Už v roce 1973 proto firma postavila druhý výrobní závod, tentokrát v hornorakouském Gaspoltshofenu.
Během 70. a 80. let však nešlo jen o navyšování objemu výroby. Bramac prošel zásadní produktovou proměnou. Z pouhého „výrobce střešních tašek“ se vyvinul v komplexního dodavatele celých střešních systémů. To znamenalo, že zákazník už nedostal jen krytinu, ale ucelené řešení včetně izolačních prvků, odvětrávání a doplňků, které ze střechy dělají dokonale fungující celek. Výsledkem byl neustálý vzestupný trend a pozice neotřesitelného lídra na rakouském trhu.

Domácí trh začal být úspěšnému podniku brzy malý. V roce 1984 padlo strategické rozhodnutí – překročit hranice Rakouska. Prvním krokem bylo Maďarsko, kde Bramac založil svůj první zahraniční společný podnik.
Bramac dokázal dokonale využít tehdejší rostoucí poptávku po vysoké kvalitě v zemích střední a východní Evropy a etablovat se zde jako prémiová značka (v roce 1991 se pak dočkala i Česká republika). Aby firma pokryla obrovský zájem o své produkty, otevřela v roce 1990 na domácí půdě už třetí závod – v rakouském Gleisdorfu.
Příběh Bramacu z této éry ukazuje, že základem úspěchu byl silný produkt a schopnost vnímat potřeby zákazníků, kteří už nechtěli jen skládat tašky na střechu, ale hledali kompletní a spolehlivý systém na celý život.
V příštím díle se podíváme na technologickou revoluci. Ukážeme si, jak Bramac v novém tisíciletí změnil pravidla hry díky unikátním povrchům Protector a systémům pro střechy s velmi nízkým sklonem.
